Ve statisících českých domácností četli odjakživa rodiče nebo prarodiče dětem před spaním Karafiátovy Broučky. Nádhernou knihu, která okouzlila mnohé generace. Vyšla v neuvěřitelném počtu vydání a s ilustracemi těch nejznámějších malířů. Před sto padesáti lety ji napsal sotva třicetiletý autor a vydal vlastním nákladem. Každá generace dětí od té doby měla "své" vydání Broučků. Teď nejslavnější dětská knížka vychází s ilustracemi mladé současné výtvarnice Terezy Konupčíkové.

Proč vydávat Broučky? Protože Broučků není nikdy dost, stejně jako dětí, protože kolik lidí, tolik chutí, kolik malířů, tolik obrázků, kolik knížek, tolik čtenářů.

Proč vydávat Broučky právě dnes? Protože dnes stejně jako včera a tak jako zítra to je, byla a bude knížka stejně nadčasová jako staré báje a pověsti, legendy a pohádky, protože je v ní ukrytý klíč k pochopení koloběhu světa i lidského života.

Proč vydávat Broučky v časech úzkosti stejně jako v dobách radosti? Protože tehdy i teď přinášejí čtenářům poezii, ponaučení, emoce a hlubokou víru v to, že všechno, co se děje světu i nám, má hluboký smysl a řád, a že nakonec všemu navzdory to se světem i s námi dobře dopadne.

"Knihy jsou jako lidé, nebo jako svatojanští broučci. Věděl jsem, že to bude pro mne nebezpečné otevřít po téměř čtyřiceti letech Karafiátovu knížku. Ale udělal jsem to a nelituji. Umyl jsem si oči v nejvzácnější vodě a byla slaná jako tenkrát, když jsem ještě neuměl číst a doma nám četli Broučky nahlas. Nač zapírat. Několikrát mně vstoupily při četbě do očí slzy." (Jan Skácel, z předmluvy k vydání z roku 1967)